Naším úkolem by mělo být zvýšení ochrany spotřebitelů tam, kde dosud panuje právní nejistota a na druhé straně musíme zachovat vysokou míru ochrany spotřebitelů tam, kde již efektivně funguje, říká v rozhovoru pro EurActiv europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD). Kromě ochrany spotřebitelů přišla řeč i na přeshraniční obchodování po internetu a také na možné řešení spotřebitelských sporů mimosoudní cestou.

Na konci minulého týdne Evropský parlament opětovně vrátil do Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Směrnici na ochranu spotřebitelů. Jaké důvody k tomu poslance vedly?
Důvodem jsou především rozdílné názory a postoje jednotlivých frakcí, a také Evropského parlamentu a Rady. Největší nesrovnalosti mezi frakcemi jsou o míru harmonizace směrnice. Zatímco zpravodaj navrhuje v mnoha případech harmonizovat maximálně (jednotný standard pro celou EU), sociální demokraté zastávají názor, že minimální harmonizace (státy by si mohly zavést přísnější pravidla) by spotřebitelům zajistila maximální možnou ochranu.
Problémem mezi Radou a Parlamentem jsou především kapitoly 4. a 5. týkající se záruk a neférových smluvních podmínek. Ty Rada ze svého znění směrnice zcela vypustila, zatímco Parlament se je snaží alespoň v určité podobě ponechat.

Je nutné si uvědomit, v jak rozdílných výchozích pozicích se práva spotřebitelů v různých členských zemích Unie nacházejí. Našim úkolem by mělo být zvýšení ochrany spotřebitelů tam, kde dosud panuje právní nejistota a na druhé straně musíme zachovat vysokou míru ochrany spotřebitelů tam, kde již efektivně funguje. Vezměme si například otázku záruk na zboží: ve Skandinávii musí prodávající poskytovat na výrobky doživotní záruku, Německo nebo Česká republika však vyžadují pouze záruku dvouletou a ve Francii je tříletá. V takovém případě přeci není možné dosáhnout harmonizace, aniž by se práva spotřebitelů v některých členských státech nesnížila.

Směrnice má za sebou již dlouhou cestu (Evropská komise návrh předložila již v roce 2008, počátkem roku 2010 se dokonce hovořilo o jeho stažení), jejíž konec se zdá být stále v nedohlednu. Je podle Vás naděje, že se situace v blízké budoucnosti změní? Není na čase snížit ambice a soustředit se na prosaditelné?
Věřím, že naděje existuje. Stále jsme v prvním čtení a dohoda není nemožná. Na druhou stranu si ale také musíme uvědomit, že se jedná o stěžejní legislativu pro spotřebitele a podniky v celé Evropě na dalších mnoho let. Proto sociálně demokratická frakce v Evropském parlamentu má v souvislosti s touto směrnicí dvě priority: 1) důslednou ochranu spotřebitelů v celé Evropě, což znamená, aby nedošlo ke snížení práv spotřebitelů ani v jednom členském státě. 2) zabránit tomu, aby se v rámci konečné dohody docílilo toho, že se provedou pouze kosmetické úpravy stávajícího stavu. To by pak idea směrnice o právech spotřebitelů ztrácela svůj smysl. Proto si myslím, že bychom neměli spěchat za každou cenu.

Věříte, že nová legislativa splní svůj úkol a podpoří přeshraniční obchodování po internetu?
Nová směrnice o právech spotřebitelů by měla obchod přes internet především zjednodušit a přinést jeho větší bezpečnost. Já věřím, že se toho za pomoci této legislativy podaří dosáhnout. Ale bez odpovídající vymahatelnosti práva v jednotlivých členských zemích to nepůjde. Proto schválení této směrnice bude jen začátek. Důležité bude, jak se jednotlivým členským státům podaří tuto legislativu vymáhat v praxi.

V souvislosti s ochranou spotřebitelů se hovoří často také o takových věcech, jako je institut kolektivního odškodnění. V letošním roce Komise k této otázce dokonce chystá zvláštní konzultaci. Bylo by zavedení takového nástroje podle Vás pro spotřebitele přínosné? Je vůbec potřeba jej zavádět na úrovni EU?
Obecně lze tento nástroj považovat za krok správným směrem pro spotřebitele. I v tomto případě však bude rozhodující schopnost efektivně uvedený nástroj prosazovat v soudní praxi všech členských zemí. Jeho zavedení na evropské úrovni by tomu mohlo napomoci. Problém, který ale v této věci vidím, je silná lobby, která jistě bude opět tlačit na oddálení tohoto opatření, o čemž jsme se již několikrát za poslední dobu přesvědčili.

Komise uvažuje také o možnosti zavedení celoevropského systému, který by spotřebitelské spory umožnil řešit mimosoudní cestou. Je Vás takový systém užitečný?
Největšími problémy současného alternativního řešení sporů (ADR) je to, že spotřebitelé o této možnosti mnohdy nevědí (podle Komise 40% unijních prodejců o ADR vůbec neví, v roce 2009 se k mimosoudnímu řešení sporů odhodlala pouze 3% spotřebitelů a 9% prodejců), často jsou zmateni (v Evropě existuje zhruba 750 různých druhů těchto systémů), a hlavně obchodníci nemají chuť se do těchto systémů zapojovat. Zavedením jednotných celoevropských pravidel bychom řešili první dva jmenované problémy. Nad tím také panuje na evropské úrovni shoda.

A v čem je tedy problém?
Dosud nevyřešenou otázkou je to, zda má být mimosoudní řešení sporů povinné. A zde se názory různí.Například Maďarské předsednictví dalo jasně najevo, že bude podporovat myšlenku dobrovolnosti tohoto systému. Já si ale myslím, že má-li být projekt ADR pro spotřebitele smysluplnou a plnohodnotnou alternativou soudního řešení sporů, musí být minimálně některá z jeho forem povinná (viz. Například polský model). Důvodem je především to, že ty skutečně problémové podnikatelské subjekty na dobrovolnou formu mimosoudního řešení sporů nikdy nepřistoupí, protože dobře vědí, že převážná většina spotřebitelů k soudu nepůjde. Například v Itálii je to tak, že než se spotřebitel obrátí na soud, musí podstoupit tzv. mediaci. Mediace tam trvá v průměru 60 dní, soud v průměru 1200 dnů. Ročně se tam mediací vyřeší 90 000 případů s úspěšností od 60 - 95% podle druhu odvětví.

Má např. vzniknout jedno „evropské“ místo, které by řešilo arbitráže mezi spotřebiteli a prodejci nebo by mělo jít o síť takových míst? Byla by do případného systému zapojena existující místa, jakým je například český Rozhodčí soud?
Zapojení některých, již existujících, míst do nového evropského systému považuji za efektivní a Rozhodčí soud při Hospodářské komoře pokládám za důvěryhodnou instituci. Proto bych takové řešení jistě podporovala.

Datum: 29.3.2011

Vystoupení v OSN

12.4.2018 | Pane prezidente, Vážení delegáti, svým projevem bych chtěla navázat jménem České republiky na prohlášení, které vydala Evropská unie dnes ráno. Bezpečnost silničního provozu je celosvětově významné společenské téma, které ...