Téma rozdílné kvality potravin u nás a v zahraničí se probírá již dlouho. Dosavadní průzkumy se snažily prokázat, zda výrobci rozlišují staré a nové trhy různou kvalitou dodávaného zboží. Spotřebitelská organizace dTest se rozhodla na několika příkladech běžných potravin ukázat, zda a případně jak se odlišuje kvalitativní standard u nás a v zahraničí. Výsledky nejsou zdaleka tak jednoznačné.

"Jsem ráda, že se problematice dvojí kvality začíná aktivně věnovat i dTest jako významná spotřebitelská organizace, protože spotřebitelům v České republice možné rozdíly mezi značkovými potravinami jednoznačně vadí. Další veřejný průzkum na toto téma považuji také za důležité připomenutí výrobcům, že jejich výroky jsou a nadále budou pod spotřebitelským drobnohledem," uvedla k výzkumu dTestu poslankyně Evropského parlamentu Olga Sehnalová, která srovnávací průzkum značkových potravin zakoupených v České republice a v Německu iniciovala v loňském roce.

Výsledky výzkumu dTestu naleznete níže, originální text společně s tabulkou porovnání značkových potravin na webu dTestu.

Když dva dělají totéž

Diskuze o dvojí kvalitě potravin určených pro staré a nové členské státy Evropské unie se oficiálně vedou minimálně od roku 2011, kdy Asociace spotřebitelů Slovenska zveřejnila srovnání stejných potravin nakoupených v osmi zemích EU. Ukázalo se, že v některých případech se na trhu tradičních zemí EU (Německa a Rakouska) nabízí zboží v lepší kvalitě než v nových členských státech (mimo jiné i v České republice). Evropská komise tehdy na rozhořčení zástupců Bulharska reagovala závěrem, že výrobci mohou měnit své produkty s ohledem na specifika trhů a preference spotřebitelů jednotlivých členských států. Jedinou podmínkou jsou pravdivé informace na obalech.

Výsledky podobného, tentokrát česko-německého srovnání, zveřejnila média i v létě loňského roku a opět se ukázalo, že v některých případech se kvalita značkového zboží lišila v neprospěch českých spotřebitelů. Podle průzkumu agentury Focus pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (SZPI) z února letošního roku vadí dvojí kvalita 88?% českých spotřebitelů. Argumenty o rozdílných preferencích českých zákazníků, tedy onu specifičnost trhu, v průzkumu odmítlo 77?% respondentů. Za pravý důvod polovina dotazovaných považovala snahu výrobců ušetřit na dražších surovinách.

Měli bychom ještě doplnit, že odlišnost potravin v jednotlivých státech je dána i rozdílnými národními předpisy. Evropská nařízení a směrnice upravují především bezpečnost potravin, konkrétním složením se zabývají (harmonizují je) jen ve vybraných případech, jakými jsou například čokolády, džusy, med nebo džemy. Zbylé, takzvaně neharmonizované potraviny (například masné a mléčné výrobky) upravuje legislativa jednotlivých členských států a tady mohou vznikat rozdíly například v požadovaném minimálním obsahu masa, ovoce apod.

Pohled z druhé strany

Podle českých průzkumů se na „potravinovou nerovnost“ pohlíží jako na projev manipulace a nespravedlnosti a tématu se věnuje poměrně velký prostor. Jaký na ni mají názor naši západní sousedé? Z květnového zasedání Rady pro zemědělství a rybolov, kde český ministr zemědělství otevřel diskuzi o dvojí kvalitě potravin pro staré a nové trhy, vyplynulo, že původní státy Evropské unie v ní nevidí téma k řešení.

Zajímavý pohled z druhé strany přináší reportáž německého rozhlasu z roku 2012, která komentovala tehdejší zvýšení DPH u potravin. Na základě hovorů s českými zákazníky se v ní konstatuje, že kvalita v českých obchodech je horší než v Německu. Velký důraz však klade na nákupní zvyklosti českých spotřebitelů, kteří koupí i to, co by německý zákazník nekoupil.

Příznivější pohled na české spotřebitele přinesly dvě analýzy našeho potravinářského trhu vypracované německým spolkovým ministerstvem zemědělství. V nich se zdůrazňuje, že čeští spotřebitelé dávají přednost domácímu zboží a v další se uvádí, že od roku 2014 jsou Češi ochotni připlatit si za kvalitnější zboží (alespoň v případě nápojů) a kladou při výběru potravin vyšší nároky na jejich kvalitu než před pár roky.

Známé značky nenachytány

Dosavadní srovnávací studie se zaměřily na výrobky globálně známých značek a srovnávalo se především se zbožím nakoupeným v Německu. I my jsme se pustili do srovnání údajů na etiketách, a protože německý trh je také svým způsobem specifický, nakoupili jsme několik značkových potravin v České republice a v Rakousku. Jak se můžete přesvědčit v přehledu níže, ve většině případů jsme mezi rakouským a českým zbožím nenašli žádné rozdíly ve složení. Výjimkou byly sušenky Milka Choco minies (rakouský výrobek deklaroval o 0,2?% čokolády více) a nápoj v prášku Nesquick (český vzorek obsahoval o něco méně vitamínů).

Stejná byla podle obalu i česká a rakouská Nutella. Pokud si tedy u nás stěžujeme, že německá Nutella má jiné složení než naše, Rakušané mají na stížnosti také nárok. Rakouská Nutella se pravděpodobně vyrábí v Itálii, česká v polském Belsku.

Kaufland vs Kaufland

Nákup v Rakousku nás inspiroval k tomu, zaměřit se na potraviny prodávané u nás i v zahraničí obchodními řetězci pod stejnou vlastní značkou. Nakoupili jsme opticky stejné nebo velmi podobné potraviny, abychom zjistili, jak se liší zahraniční kvalitativní standard od našeho.

V síti našeho zájmu uvízly obchodní řetězce Billa a Kaufland. Z Billy jsme vybrali značku Clever, která v Česku a v Rakousku nabízí zboží v základní kvalitě. Česko-rakouské srovnání jsme tam, kde to bylo možné, navíc doplnili ještě o výrobky ja!, což je německá obdoba značky Clever prodávaná v obchodních domech Rewe. Pro vysvětlení – společnost Billa je součástí skupiny Rewe Group, pod který patří i řetězec Rewe, jedná se tedy o „příbuzné“.

V případě Kauflandu jsme se zaměřili na značku K-Classic, pod kterou se nabízí běžný sortiment ve standardní kvalitě. Značka se prodává ve všech zemích, kde Kaufland působí, my jsme srovnávali potraviny z České republiky a Německa.

U obou obchodních řetězců nás nejvíce zajímaly především takové potraviny, které se nedistribuují „celoevropsky“, ale pro každý z trhů je vyrábí jiné firmy. Podařilo se nám najít několik druhů takových výrobků mezi chlazeným i nechlazeným sortimentem.

Jak chutná rozdíl?

Základem našeho hodnocení bylo pouze porovnání údajů na etiketách. Podívali jsme se však i pod obaly. Připravili jsme slepé senzorické srovnání vzorků a panel dobrovolníků popisoval, který z výrobků jim více chutná a proč. Výsledkům sice nelze přikládat velkou váhu, ale ukázalo se, že v případě chlazeného zboží, kde jsme nalezli nejvýraznější rozdíly ve složení, většina ochutnávajících nebyla schopna naslepo rozeznat papírově lepší výrobek. Často více vyhovovaly české výrobky, i když podle etiket měly být „horší“.

U toustové šunky Clever (rakouská obsahovala 91?% masa, česká 72?% a pomáhala si zahušťovadly) dostala přednost tuzemská s tím, že rakouský výrobek se zdál být svou barvou a vzhledem až podezřele dokonalý. Německý vídeňský párek K-Classic také obsahoval více masa (86?% oproti 80 %), ale měl zároveň i nižší obsah tuku a proti českému byl méně šťavnatý, proto při ochutnávce skončil jako „horší“.

U jahodových jogurtů Clever sice bylo na první pohled vidět, že rakouský obsahuje více jahod, nicméně jeho výrazně sladká chuť způsobila, že většina zúčastněných označila český výrobek za lepší a lépe hodnotila jeho „jogurtovost“.

Nelze však zobecňovat, například v případě polomáčených piškotů s pomerančovou náplní (srovnával se český a rakouský Clever a německý ja!) dostaly přednost vzorky z Rakouska a Německa, které podle složení obsahovaly více pomerančové šťávy v náplni a měly na sobě více čokolády. V ochutnávce pak ještě navíc zaujaly vláčnějším piškotem.

Bez vitamínů

Zajímavě vychází srovnání snídaňových cereálií. České kakaové lupínky značek Clever i K-Classic se od německých a rakouských odlišují přídavkem vitamínů. V Německu nebo v Rakousku by se zákazníci na takové lupínky zřejmě dívali s nedůvěrou, protože umělý přídavek vitamínů se tam nepovažuje za příliš vhodnou formu jejich příjmu, zvláště pak pro děti. Přidávání vitamínů není nakloněna ani i německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest. Podle jejich názoru by přednost měly mít vitamíny z ovoce a jiných přirozených zdrojů. Tamní obchodníci na požadavky trhu zareagovali a vitamíny do svých cereálií nepřidávají.

U rakouských a německých kakaových lupínků značky ja! nás zaujalo použití celozrnné pšeničné mouky, kterou český Clever, ani mušličky z Kauflandu neobsahují. Možná je to škoda, celozrnná mouka sice drhne mezi zuby, ale zvyšuje obsah vlákniny. Zajímavý pohled nabídla ochutnávka, kdy vzorky z české Billy a německého Kauflandu vypadaly a chutnaly téměř totožně. Další téměř stejnou dvojicí byly lupínky z rakouské Billy a německého Rewe.

Čistá etiketa

Asi největší rozdíl mezi českým a německým složením jsme zaznamenali u toustových chlebů. České výrobky v porovnání s německými deklarují použití mnohem většího množství přídatných látek. Rozdíl v tomto případě však nemusí nutně znamenat jinou kvalitu německého zboží, ale spíš jiný přístup k označování obalů.

V Německu se totiž bere v úvahu to, že řada přídatných látek pro pekařské výrobky plní svou funkci pouze do té doby, než se nakynuté těsto upeče a ve finálním výrobku buď už svou úlohu neplní, nebo se při pečení úplně rozloží. Na to pamatuje i evropské nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách a dává pro tyto případy jistou výjimku z povinnosti deklarovat použitá éčka. Aby měli němečtí pekaři v situaci jasno, existují pro ně seznamy všech možných přídatných látek s informací, zda musí být na etiketě hotového výrobku uvedeny. V České republice se tento přístup spíše neuplatňuje a výrobci raději uvádějí veškeré přídatné látky, které během výroby použili. Tím vzniká dojem českého chleba plného éček a německého „přírodního“ výrobku.

Nicméně je třeba uznat, že české chleby dopadly ve srovnání hůře. Oproti německým výrobkům obsahovaly konzervant, který by se v Německu musel deklarovat také, a kvůli použitým zlepšovacím přípravkům se do českých chlebů dostala i značně netradiční sójová nebo fazolová mouka. Výrazný rozdíl byl i v podílu celozrnné mouky u celozrnných toustových chlebů. V českém toustovém chlebu jí bylo 19?%, v německém 59?%. Zajímavý byl i praktický poznatek z ochutnávky – český toustový chléb se po nakrájení balí celý včetně obou patek, které u německého chyběly.

S příchutí pomerančů

Často se při srovnávání českých a německých potravin zmiňuje rozdílný způsob slazení limonád. V německých bývá spíše cukr, české nápoje obsahují zejména levnější glukózo-fruktózový sirup.

V našem výběru jsme se s tímto rozdílem nesetkali, protože pod značkou Clever jsme sehnali jen limonádu s náhradními sladidly. Objevil se však jiný rozdíl, a tím je obsah ovocné složky. Rakouská pomerančová limonáda Clever obsahovala 3?% pomerančové šťávy. V české se pomeranče vůbec nevyskytují, ovocnou složku zastupuje pouze neurčité množství koncentrátu jablečné šťávy. Veškerý pomerančový efekt zajišťuje aroma spolu s barvivy. Zajímavé je, že oba nápoje nesou shodné pojmenování – limonáda s pomerančovou příchutí. Oba výrobky jsou slazeny směsí tří náhradních sladidel a shodně obsahovaly acesulfam K. Trojici sladidel v české limonádě doplňují sacharin sodný a aspartam. V Rakousku sladí ještě sukralosou, cyklamátem a navíc fruktózovým sirupem. Český výrobek se liší i tím, že je chemicky konzervovaný benzoanem sodným. Mimo soutěž jsme vedle nich postavili i vizuálně podobnou, avšak neporovnatelnou německou pomerančovou limonádu značky ja!, slazenou pouze cukrem. Jinak také obsahuje 3?% pomerančové šťávy a zajímavá je i tím, že se vyrábí z minerálky.

Na příkladu limonády můžeme ukázat ještě jeden častý rozdíl mezi českými a zahraničními vzorky. Pokud jsme narazili na navoněné rakouské a německé výrobky, byly často zdrojem jejich vůně přírodní aromata. U českých aromat přívlastek „přírodní“ většinou chybí. Z chemického pohledu se v obou případech může jednat o stejné látky, ale každá se získává jiným způsobem a z toho vyplývá i cenový rozdíl mezi nimi. Dražší přírodní aroma obsahuje alespoň 95?% vonných látek získaných z přírodního materiálu (tedy například z pomerančů), zatímco zpravidla levnější „aroma“ buď obsahuje méně přírodního materiálu, nebo je kompletně získáno chemickou cestou.

Podoba k nerozeznání

Naším záměrem bylo nakoupit výrobky, které si budou co nejvíce podobné. V Kauflandu se nám to povedlo téměř dokonale, protože jak české, tak německé obaly se zřejmě dělají podle jedné šablony a oba mají nejen společné obrázky, ale i marketingové „lapače pozornosti“.

Tak například müsli s rozinkami a lískovými ořechy z německého a českého Kauflandu zdobí úplně stejná fotografie. Německý zákazník by tím však mohl být lehce oklamán, protože v misce na obalu jsou vidět i lupínky, které německý výrobek neobsahuje.

Naopak české spotřebitele by mohla zmást loga na arašídových křupkách a paprikových chipsech z Kauflandu. Německé snacky mají na obalech výrazné logo slunečnice, protože jsou smažené na slunečnicovém oleji. České chipsy a křupky mají na sobě stejný obrázek, ale k jejich výrobě se používá směs palmového a slunečnicového oleje. Je pravdou, že poblíž loga je o tom spotřebitel informován, ovšem pouze anglicky, což nelze považovat za zcela fér.

Druh použitého rostlinného oleje byl jedním z parametrů, který jsme na etiketách sledovali. Řadu spotřebitelů dnes trápí používání palmového oleje a nemůžeme říci, že by ho německé nebo rakouské zboží neobsahovalo. Výrazný rozdíl byl pouze v případě kakaových mušliček, kde ve všech českých vzorcích byl použit olej palmový a v zahraničních slunečnicový. Jiný podobně vyhraněný případ jsme nenašli.

Z porovnání obalů se ukázal i rozdíl v přístupu k takzvané společenské odpovědnosti výrobků. V podstatě se jedná o snahu zajistit, aby používané suroviny byly produkovány férovým nebo šetrným způsobem. V našem případě se jednalo především o zodpovědně produkované kakao, o jehož použití se zákazník dozví díky logům certifikace UTZ nebo Fairtrade (certifikát UTZ se uděluje udržitelně pěstovanému kakau, Fairtrade logo dokládá spravedlivý přístup k pěstitelům a producentům). U německých a rakouských výrobků s kakaem logo chybělo pouze na jednom výrobku (německé piškoty s kakaovou polevou značky ja!), z českých vzorků nenesl viditelné logo žádný, jen u českých kakaových mušliček K-Classic se mohou zákazníci dozvědět o použití UTZ certifikovaného kakaa ve složení.

Není všechno špatně

Přichází čas na jednoznačně dobrou zprávu. Tou by mohlo být srovnání české a rakouské majonézy Clever. Majonéza potvrzuje, že zákaznická očekávání se v různých státech skutečně liší. Rakouský výrobek zaujal pro našince nezvyklým obalem připomínajícím zubní pastu. Dále se principiálně odlišoval svou podstatou, český a německý výrobek představují klasický typ s 79? až 80?% oleje, rakouská majonéza obsahuje pouze 25?% tuku a zbytek „hmoty“ tvoří glukózový sirup, modifikované škroby a zahušťovadla, což se projevuje v šestinásobném obsahu cukru a sacharidů. V porovnání deklarovaného obsahu vajec také vede český výrobek 5?% ku 4?%. Rakouská majonéza nikoho nenadchla ani při ochutnávce. Její chuť byla nevýrazná, prázdná a příliš se nelíbil ani její vodový vzhled.

Datum: 11.7.2016

Vystoupení v OSN

12.4.2018 | Pane prezidente, Vážení delegáti, svým projevem bych chtěla navázat jménem České republiky na prohlášení, které vydala Evropská unie dnes ráno. Bezpečnost silničního provozu je celosvětově významné společenské téma, které ...