Uznání MDŽ bylo výsledkem procesu, který započalo feministické hnutí za rovnoprávnost žen na přelomu 18. a 19. století. V tehdejším rozvoji feminismu se odrazily historické události, zejména americká revoluce a její Deklarace nezávislosti.

Mezinárodní den žen je významným historickým svátkem. Připomíná úsilí žen prosadit rovné postavení ve společnosti. Jedním z cílů Mezinárodního dne žen kdysi bylo vybojování stejných pracovních podmínek pro ženy i muže, volebního práva žen a jejich práv a studovat na universitách. 

V České republice se Mezinárodní den žen vrátil do kalendáře jako „významný den“ v roce 2004. Od polistopadové revoluce byl opomíjen, zpravidla s argumentem, že jde o svátek zprofanovaný komunistickou minulostí. Mezinárodní den žen by přitom neměl být svátkem dárků či květin, nýbrž především dnem politického aktivismu žen a dnem boje za jejich práva. „Je naprosto v pořádku si každý rok připomínat, že ačkoli ve vyspělých zemích jsou právo žen volit, studovat a požadovat rovné pracovní podmínky samozřejmostí, na celém světě tomu tak dosud není. I v těch nejbohatších zemích existuje řada oblastí, kde postavení žen není s muži na stejné úrovni,“ připomíná ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová. 

Týká se to zaměstnanosti matek s dětmi, rozdílů v odměňování či malé účasti žen na nejvyšších postech ať už v byznysu či politice. „Mezinárodní den žen nám připomíná, že tyto nespravedlivé rozdíly je potřeba odstraňovat,“ tvrdí ministryně práce a sociálních věcí a zdůrazňuje, že v některých zemích je dnes Mezinárodní den žen státním svátkem. Není však pouhou připomínkou úspěchů, ale také upozorněním na přetrvávající znevýhodnění žen a dívek. 

Aktuální průzkumy v České republice vykazují, že čtyřicet procent žen zažilo někdy v životě domácí násilí. Zaměstnanost mužů v naší zemi je stále vyšší než zaměstnanost žen. Podle nejaktuálnějších statistik muži v současnosti také vydělávají v průměru o téměř dvaadvacet procent více peněz, než ženy. Před několika dny si veřejnost připomněla tzv. Equal Pay Day, den rovnosti příjmů mužů a žen. Jeho cílem je zvýšit povědomí o přetrvávajícím rozdílu v odměňování mužů a žen (tzv. Gender Pay Gap). Stanovuje se tak, že je spočítáno, o kolik dní navíc musí ženy pracovat, aby dosáhly stejného příjmu jako muži. V roce 2014 toto datum připadlo v Evropě na 28. února (vypočítáno z průměrného rozdílu v odměňování mužů a žen v EU, který je 16,4 %). „Prioritou současné vlády je důsledné uplatňování principu rovnosti žen a mužů, k čemuž se zavázala v rámci svého Programového prohlášení. Proto budeme usilovat o potlačování genderově podmíněného násilí, pracovat na slaďování pracovního a rodinného života, podporovat vyšší zastoupení žen v rozhodovacích pozicích a stejnou odměnu za stejnou nebo srovnatelnou práci,“ upozorňuje Marksová-Tominová. 

Uznání Mezinárodního dne žen bylo výsledkem procesu, který započalo feministické hnutí za rovnoprávnost žen na konci 18. a počátkem 19. století. V rozvoji feminismu druhé poloviny 19. století se odrazily historické události, zejména americká revoluce a její Deklarace nezávislosti. Mezi tehdejší významné myslitele reflektující ženskou otázku patřil například filozof John Stuart Mill, který předložil v roce 1866 parlamentu návrh na uzákonění volebního práva žen a v roce 1869 publikoval zásadní text s názvem Poddanství žen. Kniha analyzuje právní postavení žen v tehdejší Anglii a jejich podřízenou roli vyplývající z tradice. Bez zajímavosti není, že knihu do češtiny přeložila manželka Tomáše Masaryka Charlotta. 

Zásadním požadavkem prvních ženských hnutí bylo volební právo pro ženy. Prvním státem, kde získaly ženy volební právo, byl v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií. Evropským průkopníkem a třetím státem na světě v uznání volebního práva žen pak bylo roku 1906 Finsko. Do konce první světové války jeho příkladu následovala bezmála dvacítka zemí, včetně Velké Británie (1918). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do Ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho však měly ženy v některých státech Unie. V islámském světě se první zemí, která přiznala ženám právo volit, stalo Turecko v roce 1930. Předstihlo tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) nebo Lichtenštejnska (1984). 

Geneze samotného Mezinárodního dne žen začíná v roce 1907. Na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu tu artikulovala rakouská delegátka ideu, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo. V následujícím roce se konala stávka švadlen, jejichž patnáctitisícový průvod New Yorkem požadoval zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, rovné volební právo a ukončení zaměstnávání dětí. Heslem stávky bylo „chléb a růže", kde chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života. A konečně na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu roku 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku. Návrh byl přijat a delegátky se shodly na ustavení MDŽ na počest hnutí za ženská práva. Datum 8. března se nicméně ustálilo až po 1. světové válce.

Zdroj: Deník referendum

Autor: Vratislav Dostál

Datum: 8.3.2014

Vystoupení v OSN

12.4.2018 | Pane prezidente, Vážení delegáti, svým projevem bych chtěla navázat jménem České republiky na prohlášení, které vydala Evropská unie dnes ráno. Bezpečnost silničního provozu je celosvětově významné společenské téma, které ...