Během jednání 32. Meziparlamentní delegace mezi Evropskou unií (EU) a Čínou, kterého jsem se zúčastnila jako náhradnice v Delegaci Evropského parlamentu pro vztahy s Čínou, se tato otázka diskutovala několikrát.
Pádné argumenty nalezneme pro oba výklady. Jako vždy záleží na úhlu pohledu. Již na pekingském letišti, cestou do centra kolem staveb avantgardní architektury 21. století nebo při pohledu na Kanton z jeho pyšné 600 metrů vysoké Canton TV Tower - nejvyšší budovy světa, má návštěvník, často překvapen, jasno. Čína již dávno žádnou rozvojovou zemí není.

Některé statistiky tento výklad podporují. Čína se v letošním roce stala po USA druhou největší ekonomikou světa s HDP 10.085 bilionů USD a její dvouciferný hospodářský růst v posledních letech, navzdory celosvětové ekonomické krizi, se zcela vymyká srovnání s okolním světem. Opomenuta by neměla být ani její role při dluhové krizi v Evropě. S rostoucím sebevědomím si Čína zvyká na svou roli globálního hráče, který se bude ve stále větší míře podílet i na vytváření pravidel této hry. To je realita, na kterou si bude muset zvyknout i Evropa a zbytek světa.

Pro druhý výklad však existují argumenty stejně pádné. Zdaleka ne všechna města v Číně vypadají jako Peking, Šanghaj nebo Kanton, a i tam existují ohromné rozdíly mezi různými městskými částmi. V provinciích zejména na západě země nalezneme jinou Čínu, i když i ta se rychle mění. Pokud přepočteme HDP na jednoho obyvatele (7518 USD v r. 2010, dle údajů Mezinárodního měnového fondu), uvidíme Čínu, jejíž výkonnost je čtyřikrát menší než průměr EU v (31 675 USD) a i ve srovnání s Českou republikou (24 869 USD) je zhruba třetinová. To je také hlavní argument pro rezervovaný postoj Číny v debatách o změnách klimatu a globálních opatřeních, která by měla těmto změnám čelit. Podle Číny musí větší díl odpovědnosti nést rozvinuté země, mezi které se ona sama v tomto ohledu samozřejmě nepočítá.

Čína čelí i řadě dalších problémů, které by nám neměly unikat. Pohled na demografické ukazatele leccos vysvětluje. Každým rokem přichází na trh práce 24 milionů osob. Počítá se, že 1% růst HDP znamená 5 milionů nových pracovních míst. Udržení vysokého tempa růstu je tak otázkou zajištění zaměstnanosti a udržení sociálního smíru, který je, zdá se, politickou prioritou číslo jedna.
Na druhou stranu je Čína nejrychleji stárnoucí zemí světa. Odhaduje se, že v roce 2015 bude docházet k úbytku pracovních sil a od roku 2030 se bude populace Číny dokonce zmenšovat. Kontroverzní politika jednoho dítěte se tak obrací proti Číně samotné a bude značně komplikovat záměry sociální politiky a zejména důchodového zajištění, které je teprve ve svých počátcích.

Čínu v nejbližších letech čekají strukturální změny ekonomiky od produkce levného zboží a výroby blížící se ekologickému dumpingu směrem k moderním technologiím. Obrovský potenciál skýtá oblast zelené ekonomiky a energeticky úsporných řešeni. Od ekonomiky orientované na export levného zboží se hospodářská aktivita bude soustředit na domácí spotřebu. S útlumem ekonomik v Evropě a USA obrací Čína svou pozornost jinam. Posiluje svůj vliv zejména v Africe, ale také v Jižní Americe, ovšem nezůstává stranou ani pokud jde o hledání cest z americké či evropské dluhové krize.
Čínu však čekají také reformy politické. Optimisté doufají, že sílící střední třída si díky svému ekonomickému vzestupu vynutí i postupné politické změny směřující k větší liberalizaci sdělovacích prostředků a k zavedení demokratických procedur při volbě lidových zástupců. Pesimisté jsou toho názoru, že naakumulované ekonomické a sociální rozpory povedou v Číně k masovým sociálním bouřím a že Čínu ta pravá proletářská revoluce teprve čeká. Realisté jsou toho názoru, že čínské podnikatelské a stranické kruhy s podporou světových ekonomických center budou chtít udržet status quo co nejdéle a že k politickým změnám, které by měly jiný než kosmetický ráz, bude docházet jen velmi pozvolna, přičemž některé budou k lepšímu a jiné k horšímu.
V tomto ohledu se pozornost upíná k chystané obměně nejvyššího státního a stranického vedení v roce 2012 a nástupu tzv. páté generace politických vůdců. Jaké změny však s touto obměnou budou spojeny, to se zatím nikdo neodvažuje odhadnout. Čína je obrovským asijským subkontinentem, na kterém žije zhruba 1/6 světové populace. Vymanit takové množství lidí z chudoby a přivést je k prosperitě je obrovským úkolem.

Číňané si uvědomují, že cesta vede jedině skrze vzdělání a vyspělé technologie. Masivní investice do školství a vědy začínají nést své ovoce jak v počtu vysokoškolských absolventů tak schválených patentů. Číňané jsou vesměs obětaví rodiče a loajální občané, kteří jsou ochotni pro své děti a na oltář rozvoje své vlasti snést nejednu oběť.

Nezbývá než věřit, že se optimistický scénář tentokrát skutečně prosadí a že pozitiva čínského rozvoje převládnou nad jeho negativy. Že Číňané přetaví energii, kterou přinášejí každodenní změny, do pozitivního tlaku nejen na rozmnožení materiálního dostatku, ale i na zlepšení pracovních podmínek, životního prostředí a v neposlední řadě na zvýšení míry participace na rozhodování o svých životních podmínkách.

Datum: 21.9.2011

Hanácké bál - Brusel

9.5.2013 | Jaký byl Hanácké bál v Bruselu? Podívejte se na naše video