Málokdo si uvědomuje, že pro lidi s postižením představuje problém mnoho na první pohled samozřejmých činností, jako je sledování televize nebo práce na počítači. Samozřejmostí by mělo být i přivolání záchranky, když potřebují pomoc. O tom, že cestování veřejnou dopravou, třeba vlakem, znamená kvůli nutnosti asistence plánovat si cestu několik dní dopředu, vědí osoby s postižením také své. Mnoho překážek, s nimiž se musejí potýkat v běžném životě, by ale vůbec nemuselo vzniknout, kdyby byli lidé s postižením přizváni rovnou k plánování - ať už se jedná o veřejný prostor, přístup ke vzdělání, zaměstnání nebo jakoukoliv jinou oblast života.

V Evropském parlamentu jsem předsedkyní poslanecké skupiny, která se právy lidí s postižením zabývá. Díky tomu jsem v denním kontaktu s různými organizacemi zdravotně postižených z celé Evropy, včetně těch z domova. Pořádám s nimi různá setkání, jak v České republice, tak v Bruselu. Takovéto konzultace jsou pro mne velice užitečné, když pracuji na zákonech, které zlepší život lidí se zdravotním postižením u nás doma i v celé EU.

Jsem ráda, že jsem mohla řadu prospěšných změn prosadit, třeba požadavek na zkrácení doby nutné pro objednání asistenčních služeb na železnici, financování bezbariérovosti v dopravě, přístupné číslo tísňového volání 112 nebo bezbariérové bankomaty a automaty na jízdenky. Nejméně každý desátý člověk v České republice má nějakou formu postižení. Pracovat na zlepšování jejich každodenního života je práce, která má smysl.