Pro mne rok 1989 a léta, která následovala, symbolizuje Karel Kryl.

Určitě nejsem sama. Chtěla jsem si nedávno koupit sborník jeho

polistopadových textů s názvem Země lhostejnost. Nepodařilo se. K

dostání nikde není. Ani u dobrých knihkupců, ani u konkurence, ani na

internetu, ani v antikvariátech v Česku ani na Slovensku. Poslechla jsem

si tedy alespoň pár z nich ze záznamu Českého rozhlasu. Jsou to texty,

které jsou kritickým svědectvím své doby a které o ní vypovídají

víc, než všechny komentáře a vzpomínky revolucionářů a našich

porevolučních vůdců. Při bilancování polistopadové éry často zaznívá

otázka, jak bylo možné nevidět to či ono. Jak se mohli lidé nechat opít

rohlíkem. Karel Kryl před mnohým z toho, co dnes hořce konstatujeme a

leckdo si nechce připustit, varoval. Dočetla jsem se, že Krylovy

komentáře z počátku devadesátých let byly ochotny vytisknout jen dvě

(sic!) regionální média. Moravskoslezský den a Znojemsko....A tak,

chceme-li lépe pochopit, odkud a kam jsme za uplynulých třicet let

došli, doporučuji vyhledat kromě Krylových textů i noviny z té doby, jak

se o Karlu Krylovi tehdy psalo a jak se o něm mluvilo. Začervenají se

jejich tehdejší autoři dnes? Nemyslím. To se budou raději ukazovat

záběry obou našich velkých Karlů, jak z balkonu společně zpivaji statni

hymnu. To se do našeho příběhu jistě hodí lépe. Těch třicet let opravdu

není černobílých. To, co nás ale oněch třicet let provází, je černobílý

pohled na svět a nedostatek toho, po čem Kryl volal a čemu se

nezpronevěřil, i když se mohl nechat pohodlně unášet proudem. Kritického

myšlení, odvahy a méně víry, že za nás prostě někdo něco zařídí a bude

líp. Myslím, že to je naše největší polistopadové selhání a snad i

odkaz, ke kterému se můžeme vracet v každodenní realitě, chceme-li se

poučit a něco změnit.