Singapur se stal heslem nabubřelosti a výsměchu zaměstnancům nemocnic.

Pro celkové hospodaření nemocnic se sice nejedná o závratnou částku, ale

musí se zasadit do kontextu podobných výdajů. Přínos konkrétním

nemocnicím, z jejichž rozpočtu je, podle informací, které se ke mně

dostaly, tato cesta za hranice všedních dnů vybraných primářů hrazena,

je dost pochybný sám o sobě. Náklady na cestu do obdobné destinace si

troufnu odhadnout na přibližně 100tisíc

Kč, možná o něco více nebo méně, je to můj odhad. Do kontrastu s tím, si

můžeme postavit třeba částku na vzdělávání zaměstnanců. Zdravotníci

absolvují nejrůznější vzdělávací akce a školení, které si musí platit a

jejichž praktický přínos pro nemocnici je nepoměrně větší než prohlídka

jistě krásných a moderních nemocnic v Singapuru. Zaměstnavatel na

podobné vzdělávací akce například v Kroměřížské nemocnici zdravotním

sestrám přispívá 1000,-Kč ročně. Pokud samozřejmě účelnost takového

školení řádně zdůvodní, vyplní příslušný formulář a nějaké to razítko k

tomu. I proto je Singapur výsměch zaměstnancům.
Možná si to

zodpovědní lidé neuvědomují (o to hůře), ale takové hochštaplerství

staví nemocnici do divného světla i vůči sponzorům, kteří v minulosti

nemocnici přispívali na tu či onu potřebnou věc.Jako kdysi hrdá

sponzorka vybavení Kroměřížské nemocnice k takovým výdajům můžu jen

nevěřícně polknout a myslím, že nebudu sama. Asi první, co mne napadne,

je, že když si nemocnice může dovolit financovat takové výlety, jistě si

pomůže bez sponzoringu.
Myslím, že dozorčí rada nemocnice by měla konat svou práci.