Než se začne slibovat

Za rok budou krajské volby a tak se po čase nadějeme opět zvýšené

aktivity uchazečů o voličskou důvěru. Bude se projevovat objevením a

překotným zájmem o tu či onu problematiku. Proč ne, to k volbám patří.

Nakolik bude onen zájem pro lidi uvěřitelný, to už je věc souboje mezi

paměti voličů a produkty volebních PR agentur. Na druhou stranu,

předvolební doba je také příležitost pro ty, kteří budou předmětem

takového zájmu, zvednout a poukázat na problémy, nad kterými si jaksi v době mezi volbami nezbývá čas vzpomenout (nebo se dokonce činí pravý opak).
Nabízím jedno takové téma.

Před několika málo týdny jsme oslavovali 15let od založení Poradenského

centra pro sluchově postižené v Kroměříži. Na Neslýchaně zábavném

večeru se vystřídali představitelé měst i kraje, děkovalo se za činnost i

za její podporu. To je určitě dobře. Ale pak tady máme ony všední dny,

které jsou přece tím hlavním, o co má jít, kde se mají odstraňovat

bariéry, kterých je prostě stále moc.


Třeba v nemocnicích. Nevím,

nakolik je to provozně skutečně komplikované, ale nešlo by se zamyslet

nad tím, že třeba neslyšící, ale i třeba starší lidé prostě neslyší nebo

nerozumí pokynům, pokud nevidí toho, kdo k nim mluví? Už na ambulanci

nemusí slyšet, že jsou na řadě. Nemusí slyšet dobře to, co mají dělat.

Nadechnout, vydechnout, nedýchat. Nemusí slyšet ani takovou zdánlivě

banální věc jako je bzučák u dveří. Slyšela jsem, bohužel, mnoho

obdobných příkladů.


Poradenské centrum odpovědným jistě dokážet pomoci najít vhodné řešení. Okresní nemocnice jsou, jak víme, v majetku kraje. Politické

reprezentaci by slušelo, kdyby se bariérám v nemocnicích věnovala jako

tématu, které má pro mnoho našich spoluobčanů velký význam, byť to

nejsou zrovna moderní přístroje, při jejichž pořízení se stříhá páska a

cvakají fotoaparáty.


Tak co třeba dát takový slib občanům, co hůř slyší?
Díky předem za kladné vyřízení této žádosti...