Během konference ČLK zazněla, troufnu si říci, pro každého
zastupitele jakéhokoliv zastupitelstva, velmi zajímavá přednáška Mgr.
Zwyrtek Hamplové o právní odpovědnosti členů zastupitelstev. Hlasováním o
vzetí na vědomí zastupitelé podle ní stvrzují to, že materálům rozumí a
vědí, s plnou odpovědností za své rozhodnutí, o čem hlasují.
A co v případě, že zastupitelé odhlasují záměr, který je v době hlasování prokazatelně v rozporu s platným
územním plánem? Jsou přísliby samosprávy dotyčného města či obce, že
změně územního plánu v budoucnu nebude bránit, zárukou, kterou lze brát
jako závazný příslib a předpokládat jeho realizaci? Podle mého názoru
těžko. Tím spíše, že změna územního plánu není čistě v rukou příslušného
zastupitelstva. Do procesu změny vstupují také další dotčené orgány
státní správy a samotný proces změny mohou provázet nejrůznější
komplikace.
A co když
nakonec z nějakého důvodu ke změně územního plánu nedojde? Mohl či měl
takový vývoj člen zastupitelstva brát při svém hlasování v potaz a být v
této věci předběžně opatrný? To znamená, nejprve počkat na faktickou
změnu územního plánu a teprve pak směřovat do daného území svůj záměr.
Pokud tedy riskuje a rozjede přípravu investice, u které hrozí, že bude
zmařena např. z důvodu rozporu s územním plánem, o čemž věděl, činí ho
to odpovědným? To, že záměr výstavby nemocnice v Malenovicích je v době
hlasování v rozporu s platným územním plánem města Zlína krajští
zastupitelé snad vědí. Nebo jim to někdo zapomněl říct?