Nedávno se
premiér Babiš obrátil na čtenáře MfD se zvoláním, že spotřebitel musí být na
prvním místě. Vyjmenovává v něm řadu opatření, která v nedávné době
zlepšila postavení spotřebitelů. Není proto divu, že běžný čtenář článek vnímá
jako přehled úspěchů hnutí ANO. Má to však jeden háček. Příklady, které pan
premiér uvádí, jsou v drtivé většině případů výsledkem evropských zákonů, které
má povinnost Česká republika převzít do svého právního řádu podle schváleného
unijního znění.
Celounijní pravidla pro hypotéky, včetně předčasného splácení,
stanovuje směrnice o hypotečních úvěrech. Pravidla pro uzavírání i předčasné
splácení spotřebitelského úvěru obsahuje pro změnu směrnice o smlouvách o
spotřebitelském úvěru. Rovněž pojištění vkladů má vlastní celoevropský právní
předpis. A mohla bych pokračovat dále.
Asi nejvíce do oči bijící je zmínka o
14denní lhůtě na odstoupení od smlouvy při nákupu na internetu, kterou zavádí
evropská směrnice o právech spotřebitelů. Jelikož jsem na tomto zákonu
v Evropském parlamentu osobně pracovala, můžu směle říci, že při jeho
schvalování hnutí ANO ještě ani neexistovalo.
Za ochranu spotřebitele je
v České republice zodpovědné ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením
ANO. A ministryně Nováková se nijak netají tím, že prioritou je pro ni chránit
byznys, a hned po svém nástupu proto mj. rozhodla o ukončení práce na
spotřebitelském kodexu, který by pravidla pro ochranu spotřebitelů u nás
zpřehlednil a zjednodušil. Co se nehodí, hodíme na Unii, co se hodí, přičteme
si k dobru a k EU se nehlásíme. Od deklarovaného proevropského politika, za
jakého se premiér Babiš prohlašuje, bych asi takový mírně řečeno zavádějící
komentář opravdu nečekala. Řečeno terminologií spotřebitelské legislativy,
jedná se o přímo vzorovou ukázkou nekalých obchodních, pardon politických
praktik.
Olga Sehnalová,
poslankyně Evropského parlamentu