Po prvním zasedání Evropského parlamentu se objevilo mnoho komentářů
k volbě jeho vedení. Pro ty, které zajímá, jak takové volby skutečně
probíhají, bych ráda uvedla na pravou míru některé z nich.
Hlavně nejde o volby v pravém slova smyslu, ale spíše o potvrzení předem
vybraných jmen na základě dohod mezi tzv. politickými frakcemi. V první
řadě odráží výsledky voleb v celé EU. To znamená, že záleží především
na velikosti politických frakcí, které jsou tvořeny národními delegacemi
sesterských politických stran z různých zemí EU. Nominace jednotlivých
jmen kandidátů do vedení jsou určeny jimi, a tyto nominace jsou
ostatními politickými frakcemi respektovány. Pokud ne, je to spíše
vnitopolitická či jiná poziční hra, že to nebude zase jen tak. Proto je
někdy nutné volit i ve druhém nebo třetím kole. V podstatě je ale předem
dohodnuto, kdo bude zvolen, pokud tento poslanec či poslankyně dostane
nominaci své frakce. Přesné počty hlasů slouží jako test soudržnosti
jednotlivých frakcí a leckdy je to i jejich volební taktika, protože
kolik který kandidát dostane hlasů, bude mít vliv i na kompetence, které
jako místopředseda či místopředsedkyně Evropského parlamentu dostane.
Čím více hlasů, tím důležitější agendu bude mít na starosti.
Dopředu se tedy ví, kolik poslanců ve vedení si nárokují jednotlivé
frakce a konkrétní jména už si frakce samy dosadí. Volby více méně tuto
předem danou dohodu pouze potvrdí.
Početnější národní delegace v
malých frakcích jsou tady oproti velkým frakcím ve výhodě. Pokud navíc
bude jejich frakce součástí evropské koalice, je téměř jisté, že když o
to budou její poslanci stát a dohodnou se mezi sebou, funkce ve vedení
Evropského parlamentu je neminou. Zkrátka, pět poslanců z padesáti je
něco jiného než pět poslanců ze dvou set.
Složení vedení
Evropského parlamentu je vždy velká alchymie. Obdobné dohody se totiž
dějí i u obsazování příslušnosti do výborů (ne každý je ve výboru, který
si přál), vedení výboru (předsedové a místopředsedové) a částečně
(podle vnitřních pravidel politických frakcí) i při určení tzv.
koordinátorů, tedy poslanců, kteří jsou mluvčími svých frakcí v
jednotlivých výborech. Z tohoto pohledu je nutné se dívat na nové
složení Evropského parlamentu.
Dvě mistopředsednická křesla
Evropského parlamentu pro zástupce ANO a Pirátů jsou tedy hlavně odrazem
výsledků evropských voleb v České republice a významu, který hrají jako
početnější národní politické delegace v menších frakcích liberálů a
zelených. Delegace českých zástupců ANO a Pirátů tak dokazaly ze svých
domácích výsledků vytěžit viditelné prestižní politické pozice, ale
přesto stále platí, že nejvlivnějšími politickými skupinami zůstávají co
do počtu poslanců mnohem větší frakce evropských lidovců a sociálních
demokratů. ODS se oproti ANO a Pirátům rozhodla jit při volbách vedení
Evropského parlamentu jinou cestou. Odnáší si pěkné druhé místo z volby
nového předsedy Evropského parlamentu. Zda to byla dobrá taktika, si
musí vyhodnotit sama ODS. O funkce ve výborech však nakonec její
zástupci také nepříjdou.
Pokud však mohu soudit, skutečný vliv
neni nutně vázan jen na funkce. Pozná se podle konkretní agendy, kterou
budou konkretní poslanci v přistích pěti letech řešit, například v
pozici zpravodajů a stínových zpravodajů velkých frakcí. A tady jde
často i o jiné vazby a vztahy, které se ale do jednoduchých šablon a
počtů nevejdou.