Jak se volí funkcionáři Evropského parlamentu aneb malý pohled zevnitř

Po prvním zasedání Evropského parlamentu se objevilo mnoho komentářů

k volbě jeho vedení. Pro ty, které zajímá, jak takové volby skutečně

probíhají, bych ráda uvedla na pravou míru některé z nich.



Hlavně nejde o volby v pravém slova smyslu, ale spíše o potvrzení předem

vybraných jmen na základě dohod mezi tzv. politickými frakcemi. V první

řadě odráží výsledky voleb v celé EU. To znamená, že záleží především

na velikosti politických frakcí, které jsou tvořeny národními delegacemi

sesterských politických stran z různých zemí EU. Nominace jednotlivých

jmen kandidátů do vedení jsou určeny jimi, a tyto nominace jsou

ostatními politickými frakcemi respektovány. Pokud ne, je to spíše

vnitopolitická či jiná poziční hra, že to nebude zase jen tak. Proto je

někdy nutné volit i ve druhém nebo třetím kole. V podstatě je ale předem

dohodnuto, kdo bude zvolen, pokud tento poslanec či poslankyně dostane

nominaci své frakce. Přesné počty hlasů slouží jako test soudržnosti

jednotlivých frakcí a leckdy je to i jejich volební taktika, protože

kolik který kandidát dostane hlasů, bude mít vliv i na kompetence, které

jako místopředseda či místopředsedkyně Evropského parlamentu dostane.

Čím více hlasů, tím důležitější agendu bude mít na starosti.



Dopředu se tedy ví, kolik poslanců ve vedení si nárokují jednotlivé

frakce a konkrétní jména už si frakce samy dosadí. Volby více méně tuto

předem danou dohodu pouze potvrdí.

Početnější národní delegace v

malých frakcích jsou tady oproti velkým frakcím ve výhodě. Pokud navíc

bude jejich frakce součástí evropské koalice, je téměř jisté, že když o

to budou její poslanci stát a dohodnou se mezi sebou, funkce ve vedení

Evropského parlamentu je neminou. Zkrátka, pět poslanců z padesáti je

něco jiného než pět poslanců ze dvou set.

Složení vedení

Evropského parlamentu je vždy velká alchymie. Obdobné dohody se totiž

dějí i u obsazování příslušnosti do výborů (ne každý je ve výboru, který

si přál), vedení výboru (předsedové a místopředsedové) a částečně

(podle vnitřních pravidel politických frakcí) i při určení tzv.

koordinátorů, tedy poslanců, kteří jsou mluvčími svých frakcí v

jednotlivých výborech. Z tohoto pohledu je nutné se dívat na nové

složení Evropského parlamentu.

Dvě mistopředsednická křesla

Evropského parlamentu pro zástupce ANO a Pirátů jsou tedy hlavně odrazem

výsledků evropských voleb v České republice a významu, který hrají jako

početnější národní politické delegace v menších frakcích liberálů a

zelených. Delegace českých zástupců ANO a Pirátů tak dokazaly ze svých

domácích výsledků vytěžit viditelné prestižní politické pozice, ale

přesto stále platí, že nejvlivnějšími politickými skupinami zůstávají co

do počtu poslanců mnohem větší frakce evropských lidovců a sociálních

demokratů. ODS se oproti ANO a Pirátům rozhodla jit při volbách vedení

Evropského parlamentu jinou cestou. Odnáší si pěkné druhé místo z volby

nového předsedy Evropského parlamentu. Zda to byla dobrá taktika, si

musí vyhodnotit sama ODS. O funkce ve výborech však nakonec její

zástupci také nepříjdou.

Pokud však mohu soudit, skutečný vliv

neni nutně vázan jen na funkce. Pozná se podle konkretní agendy, kterou

budou konkretní poslanci v přistích pěti letech řešit, například v

pozici zpravodajů a stínových zpravodajů velkých frakcí. A tady jde

často i o jiné vazby a vztahy, které se ale do jednoduchých šablon a

počtů nevejdou.