Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin v porovnání s ostatními zeměmi EU?

Jsem ráda, že téma kvality potravin ještě občas nějaká média zajímá. Zde je můj nedávný rozhovor pro Euroactiv a pro úplnost přidávám i původní otázky a mé odpovědi na ně.

https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/cesi-se-uci-nakupovat-kvalitnejsi-potraviny-na-cenu-jsou-vsak-stale-citlivi/?fbclid=IwAR39EnqqXtv6e6nl40nZRQOUy8lStD9983qSqrCF1NlMG8qvfu33D8I4CP4

Jak je na tom Česká republika s kvalitou potravin v porovnání s ostatními zeměmi EU?

Na takto obecně položenou otázku je těžké odpovědět. Vždy bude záležet na konkrétní potravině. Jistě se u nás dají koupit potraviny ve špičkové kvalitě, ale bohužel i potraviny, jejichž kvalita je pochybná. Konec konců, příklady, které se občas dostanou do médií, jsou toho důkazem. Z osobní zkušenosti například při nakupování v sousedním Rakousku vnímám rozdíl, pokud jde o šíři sortimentu nebo čerstvost. A to ve prospěch spotřebitelů v Rakousku. Určité rozdíly mezi zásobováním různých prodejen stejných řetězců vidím v rámci ČR, ale nemám k dispozici tvrdá data.

Zvykli si Češi nakupovat kvalitnější potraviny, mají k tomu tendenci?

Myslím, že zde by stálo za to, udělat rozsáhlou analýzu, abychom se vyhnuli různým klišé. Jde samozřejmě jednak o cenovou politiku obchodníků, výši marží u různých druhů potravin a také o kupní sílu obyvatel. Můžeme se podívat, jakou skutečnou hodnotu lidé za své peníze nakoupí, tedy o poměr cena vs. kvalita. Přímá úměra, tedy kvalitní potravina rovná se automaticky drahá potravina, jak ukázala i různá testování, zde neplatí. Pokud se zlepší kvalita na straně nabídky, najde to odezvu i u spotřebitelů. Pokud je ale spotřebitel ve své volbě omezen, těžko lze hovořit o tendencích spotřebitelů.

Tlačí někdo systematicky na zvyšování kvality potravin (nějaká instituce či projekt), nebo jde především o věc nabídky a poptávky, podle kterých se trh mění?

Pokud jde o bezpečnost potravin, tady jsou na úrovni národní i v rámci vnitřního trhu EU kompetence jednoznačně dány. Kvalitu potravin ve smyslu například dvojí kvality systematicky nikdo dosud nesleduje, tzv. Společné výzkumné centrum a jejich testování, které bylo nedávno publikováno, je jen velmi dílčí odpovědí na problém dvojí kvality a jeho dlouhodobé řešení. Za systémové řešení nepovažuji ani tzv. Vysoké fórum pro fungování potravinového řetězce, kde jsou zastupeni různí aktéři a diskutují různá témata, avšak bez závazných opatření. Pak jsou zde samozřejmě různé dílčí iniciativy, vycházející z různých doporučení odborných společností například ke složení potravin, za různými iniciativami stojí často také byznys.

Jakou roli hrají zahraniční obchodní řetězce, napomáhají k postupnému zvyšování kvality, nebo naopak?

Úkolem obchodních řetězců, jako u každé obchodní společnosti, je vydělávat a tvořit zisk. To je obecně odpověď na Vaši otázku. Obchodní řetězce jsou silnými hráči v potravinovém řetězci a mohou sehrát pozitivní i negativní roli, ať již tlakem na cenu nebo stanovením podmínek pro své dodavatele.

EU se až v poslední době začala intenzivněji zabývat tématem dvojí kvality potravin, to se ovšem týká jen malého procenta všech potravin. Jak velký vliv mají unijní instituce a pravidla EU na kvalitu potravin v zemích obecně? Bezpečnost potravin se řeší (např. skrze europarlamentní výbor ENVI), ale jak je to s tématem kvality?

Dvojí kvalita je definovanou konkrétní nekalou obchodní praktikou, je klamáním spotřebitelů, na což jsem upozorňovala od počátku svých aktivit a návrhů řešení ve věci dvojí kvality. Proto jsem dvojí kvalitu přinesla do Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, protože ten je zodpovědný za pravidla fugování vnitřního trhu. Netýká se ale jen potravin. Evropská komise, bohužel, dlouhodobě problém ignorovala. Problém dvojí kvality by neměl být vnímán jako útok na Evropskou unii, ale jako volání po férovém fungování vnitřního trhu, za což je Evropská komise odpovědná. Jaké k tomu zvolí nástroje je na ní a pokud jde o legislativu, tak také na Evropském parlamentu a Radě. Selhání v této oblasti pak přirozeně povede k řešením, která si budou jednotlivé státy pro ochranu svých spotřebitelů přijímat každý zvlášť.