(Štrasburk, 17. dubna 2019) Evropský parlament dnes většinou schválil nová pravidla, která se

týkají také otázky dvojí kvality výrobků. Za nedostatečné je považuje česká

europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD).

„Jako

člověk, který téma do Bruselu přinesl a systematickou prací jej z nechtěného

dotáhl až do zákonné úpravy, spokojená nejsem. Přijatý zákon totiž obsahuje řadu

právních kliček, přímo šitých na míru velkým výrobcům, kteří z dvojí

kvality mají velký byznys.“ 

„Není

to úplný zákaz dvojí kvality bez výjimek, jak jsem navrhovala. Naopak, každé

podezření na dvojí kvalitu musí složitě posuzovat dozorový orgán, sbírat

důkazy, vyjádření výrobců... To v praxi nemůže fungovat. Ještě horší je,

že zákon připouští odůvodněné a objektivní faktory, díky kterým výrobci

mohou potraviny a další zboží i nadále přizpůsobovat místním chutím, cenovým

preferencím a kdo ví čemu ještě, protože si prolobbovali, že tyto faktory

nebudou v textu všechny vyjmenovány. Takže dovoleno je prakticky cokoliv.“

Olga

Sehnalová se snažila spolu s dalšími europoslanci z nových členských

států EU dohodu na poslední chvíli zvrátit a zákaz dvojí kvality, který se jí

už jednou v Evropském parlamentu podařilo prosadit, vrátit do hry.

Europoslanci převážně ze západních zemí ale v rozhodující chvíli byli

proti:

„Proti

dvojí kvalitě hlasitě vystupovaly některé členské státy EU v čele

s Německem a Rakouskem. V rozhodující moment se přidali i

europoslanci z těchto zemí, které jsem přitom v rámci rozpravy

upozorňovala, jak důležité téma to pro naše občany je a ať se k nám

nechovají jako ke spotřebitelům druhé kategorie. Za návrh se ale postavila i

paní komisařka Jourová, takže jsme zůstali v menšině.“

Pro

Olgu Sehnalovou boj za kvalitnější potraviny pro české spotřebitele ale nekončí:

„Evropská

směrnice nedopadla podle mých představ, ale pořád jsou to jednotlivé členské

státy, které z ní udělají zákon, který bude v jednotlivých zemích

platit. Za vyjednáváním stálo ministerstvo průmyslu a obchodu, které pro české

spotřebitele nehnulo prstem. Obrátím se proto na ministra zemědělství, který mi

v boji proti dvojí kvalitě pomáhal, abychom v České republice zákonem

požadovali od zahraničních výrobců, aby potraviny dvojí kvality odlišně

značily. Ať je značeno stejně jenom to, co je opravdu stejné. A ať mají

spotřebitelé na první pohled jasno, co kupují. To se Evropské komisi nebude

líbit, takže se se dvojí kvalita na půdu  evropských institucí znovu brzo

dostane. Mezitím chci nasbírat důkazy o tom, že se zdaleka nejedná jen o

potraviny. “