Média a jejich nezávislost jsou v poslední době hojně diskutované téma. Česká televize má v době trendu koncentrace mediální moci a jejího propojování s mocí ekonomickou a politickou držet prapor nezávislosti a nestrannosti a být v tomto směru určitou pojistkou. Velmi ráda bych sdílela dobré příklady ze svého desetiletého působení v Evropském parlamentu, bohužel, uvedu pár příkladů, které dokládají mé zkušenosti spíše opačné.
U média veřejné služby očekávám alespoň základní informovanost redaktorů co se fungování Evropské unie a jejích institucí týká. Zde bohužel redaktoři České televize nijak nevyčnívali nad konkurencí komerčních televizí. V dobách mých začátků v Evropském parlamentu působil jeden zpravodaj na celý Benelux, UK a Unii jako instituci, tzn. Komisi, Evropský parlament i Radu. Na (ne)kvalitě takového zpravodajství to muselo být znát. Výsledkem nemohlo být nic jiného než zkratkovitost, šablonovitost a předvídatelné předem dané vyznění výstupů, kde bylo už jen nutné dosadit někoho zprava a zleva, aby se neřeklo.... Praxe typu, že bez zaznění otázky bylo z celé odpovědi uvedeno sestříhané půl věty, byla zcela běžná a pokud se nehodila do dané šablony, neobjevila se v reportáži vůbec. K dokonalosti se tento systém dostal před několika lety. Před zasedáním Evropského parlamentu ve Štrasburku byli vybraní europoslanci osloveni ještě před tím, než zasedání vůbec začalo s předem danými otázkami k plánované agendě. Měli jsme okomentovat všechno předem, aniž jsme znali výsledek nebo aniž by ještě proběhla parlamentní debata. Celý štrasburský týden tak měl pan redaktor “v kufru” během pondělního odpoledne a pak už se jen reportáže postupně pouštěly do éteru, jako by to byly horké novinky. Když jsem takovýto prefabrikovaný komentář odmítla, už jsem oslovena nebyla. Dlužno dodat, že v poslední době vnímám přece jen určité zlepšení zpravodajství z Bruselu. Stále ovšem platí, že veřejnoprávní divák má nárok na relevantní informace, a tak by televize měla oslovovat ty europoslance, kteří se probíranému konkrétnímu tématu skutečně věnují, nikoliv stále tytéž mediální tváře.
Příklad druhý jsou Otázky Václava Moravce. Těžko říci, jaký je klíč k výběru témat a hostů. Předpokládám, že je to veřejnoprávní know-how pana Moravce. Pokud se týká poslanců Evropského parlamentu výběr byl hodně zúžený. S určitou vlastní podjatostí mohu pouze říci, že v uplynulých deseti letech jsem zřejmě neexistovala a to ani u několikrát v OVM probíraných témat jako byla například dvojí kvalita. Jednou byl použit můj několik týdnů starý komentář a navíc zcela zavádějící informace, na kterou jsem ale nemohla zareagovat, neboť jsem na rozdíl od jiných hostů nebyla v přímém vstupu. Oblíbenost některých vybraných hostů byla až zarážející. To trvá dosud.
Příklad třetí. V Evropském parlamentu jsem před několika lety uspořádala slyšení a promítání filmu Šmejdi spojeného s debatou nejen s autorkou, ale také s tehdejším komisařem pro ochranu spotřebitelů a dalšími představiteli z řad spotřebitelských organizací i europoslanců. Informaci o akci s komentáři hostů přinesla Česká televize, chyběla jen jaksi informace o tom, kdo tuto akci uspořádal. To nešlo vyčíst ani z doprovodných záběrů. Na mou námitku mi podal pan redaktor arogantní školení o tom, že on ví nejlíp, jak se to dělá. Ani v předvolební době Česká televize neměří všem stejně, ale na ty příklady nebudu již plýtvat řádky. Neetické chování některých redaktorů se těžko prokazuje.
Ano, média veřejné služby jsou potřebná a v dnešní době budu jejich existenci vždy bránit. Nejsou ale ani nedotknutelná vůči kritice. Tu mohou vzít buď s uraženou ješitností nebo s vědomím, že mohou a měly by odvádět mnohem profesionálnější práci než jak tomu ve skutečnosti je. Přeji jim v tom otevřenou mysl a mnoho zdaru.
Datum: 30.10.2019
Včera zavítal mezi zastupitele města místopředseda představenstva Kroměřížské nemocnice a.s. ing. Liškář. Chtěli jsme jeho prostřednictvím poděkovat zaměstnancům nemocnice za nasazení při zvládnutí koronavirové krize, pobavit se o tom, jak se teď nemocnici daří a jaký je její ...
Co mi v politice vždycky vadilo a vadí, je arogance a sebejistý pocit, že na dotyčného nikdo nemá. Ale stejně tak mi vadí, když si tuhle aroganci lidé nechají líbit, protože to tak nějak přežijí a nestojí jim za to se hádat. Ono to není nic příjemného. Stojí to nervy a někdy ...
Dvacet tři zastupitelů, všichni lidovci, všichni tzv. starostové a nezávislí známí pod zkratkou STAN, všichni okamurovci, dva z ODS a jeden právě vylučovaný sociální demokrat schválili stavbu nové krajské nemocnice. Nevím, co za jejich rozhodnutím stálo. Někteří snad v dobré ...
Pro mne rok 1989 a léta, která následovala, symbolizuje Karel Kryl. Určitě nejsem sama. Chtěla jsem si nedávno koupit sborník jeho polistopadových textů s názvem Země lhostejnost. Nepodařilo se. K dostání nikde není. Ani u dobrých knihkupců, ani u konkurence, ani na internetu, ...
Shodou okolností v době, kdy je na stole nový návrh krajské koncepce zdravotnictví, který by si zasloužil velmi podrobnou odbornou i politickou diskuzi nejen několika vybraných jedinců, mezi kterými ale například nejsou zástupci České lékařské komory, spatřila světlo světa ...
Média a jejich nezávislost jsou v poslední době hojně diskutované téma. Česká televize má v době trendu koncentrace mediální moci a jejího propojování s mocí ekonomickou a politickou držet prapor nezávislosti a nestrannosti a být v tomto směru určitou pojistkou. Velmi ...
Za rok budou krajské volby a tak se po čase nadějeme opět zvýšené aktivity uchazečů o voličskou důvěru. Bude se projevovat objevením a překotným zájmem o tu či onu problematiku. Proč ne, to k volbám patří. Nakolik bude onen zájem pro lidi uvěřitelný, to už je věc souboje ...
Hra politických frakcí a poměřování sil mezi Evropkým parlamentem, tedy jeho nejsilnějšími frakcemi, ve kterých mají hlavní slovo největší národní delegace a Radou, tedy členskými zeměmi, které nominují své komisaře, se odehrála v minulých dnech standardním a očekávatelným ...