Zákazníci druhé kategorie?

Nedávno vzbudil pozornost médií průzkum slovenské spotřebitelské organizace, který poukázal na rozdílné složení potravinářských výrobků renomovaných značek v některých členských zemích v regionu střední a východní Evropy. Tento průzkum se týkal potravin a s největší pravděpodobností nelze hovořit o jejich závadnosti.

Celá záležitost je vysvětlována nižší kupní silou obyvatel v nových členských zemích EU, čemuž se výrobci přizpůsobují levnějšími surovinami, což však automaticky neznamená, že jsou méně kvalitní. Jsou prostě jiné a je na spotřebiteli, aby si složení pořádně přečetl. Nic nezákonného se tedy údajně neděje. Upřímně řečeno, takové vysvětlení mne příliš neuklidňuje. Pocit zákazníka druhé kategorie mne jaksi neopouští.

Vzhledem k tomu, že se domnívám, že problém je mnohem širší a nemusí se jednat zdaleka jen o problematiku potravin, přednesla jsem toto téma na jednání výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu při slyšení eurokomisaře Dallího, podala jsem písemnou interpelaci a budu tuto záležitost sledovat v rámci možností Evropského parlamentu i nadále.

Domnívám se, že je nutná hlubší analýza a zjištění skutečného stavu věci. Myslím totiž, že stojí zato v této souvislosti poukázat i na spotřebitelský aspekt a to ve vztahu k ochranným známkám, marketingu a označování produktů, jejichž faktické složení se však země od země liší. Zákazník dané země však možnost volby nemá.

Otázkou je, zda se s tím pouze mlčky smíříme. Pro mne a doufám, že i pro Evropský parlament, jednotný trh s dvojími standardy přijatelný není.

Datum: 13.6.2011