Konec evropských železničních hranic?

Jak složité a někdy paradoxní situace provázejí evropskou železniční dopravu a co brání snaze po jejím rychlejším vzájemném propojení si můžeme ukázat na několika téměř absurdních příkladech. Během posledních dvou set let se železniční doprava v Evropě rozvíjela především uvnitř jednotlivých států, které si své železniční systémy vytvářely poměrně izolovaně. Technické a provozní normy se tak často lišily (a, bohužel, stále liší) při překročení každých státních hranic. Evropský železniční systém se tak potýká s velkými odlišnostmi, které brání lepšímu využívání železnice jak pro osobní, tak nákladní mezinárodní dopravu. Přitom jednotný evropský železniční prostor, založený na propojené síti kolejí a vzájemně spolupracujícímu vybavení, je jedním z hlavních cílů Evropské unie v oblasti nejen železniční dopravy, ale dopravy jako celku. Pro cestujícího by znamenal rychlejší a plynulejší cestování a z toho vyplývající větší konkurenceschopnosti železniční dopravy.


Co brání tzv. interoperabilitě, tedy propojenosti jednotlivých systémů? Dnes existuje napříč jednotlivými státy mnoho rozdílných podmínek, které musí splňovat každý vlak, vydávající se na mezinárodní cestu. Několik příkladů za všechny. Technická rozdílnost spočívá hned v několika bodech - rozdílné elektrifikaci železniční sítě, odlišné šířce železničních rozchodů (od 1524 mm až do 1668 mm), nebo například v tak obyčejném rozdílu, že zatímco v některých evropských státech jezdí vlaky napravo (ČR), hned u sousedů již tomu může být naopak (např. rakouské či polské vlaky jezdí vlevo). Podstatou problému je velký počet železničních sítí, spravovaných vždy někým jiným. Vlak, jedoucí z Anglie do Nizozemí, tedy trasu, kterou lze ujet za 4 hodiny, musí hned 10x překročit hranice těchto sítí a to s sebou přináší zbytečné prodlužování cesty a větší náklady. I proto je doprava po železnici méně konkurenceschopná než jiné druhy dopravy. Chceme-li železniční dopravě pomoci, musíme jít tedy především cestou odstraňování těchto bariér, jak ve formě organizačně technické, tak investiční.


Členské státy musí ještě hodně zapracovat na vzájemném uznávání odlišných podmínek a vytvořit na konci jednotná evropská pravidla pro provoz na železnici. K tomu postupně dochází, ale cesta k ideálnímu stavu bude ještě velmi dlouhá. Některé z prvních, i když velmi částečných, pokroků, jen dokreslují železniční paradoxy, které se musí překonávat. Mimo jiné byl například v roce 2010 domluven společný kontrolní seznam výbavy, díky němuž „postačí“ v kabině lokomotivy jeden druh hasicího přístroje (namísto až 25 různých). Přesto (nebo snad právě proto) je úplné odstranění evropských železničních hranic budoucností.



Použité zdroje: Interoperabilita, ČD: Phare 2002
(http://www.os.cd.cz/phare/index.php?action=section&id=13952)

Sdělení Komise týkající se rozvoje jednotného evropského železničního prostoru, KOM(2010) 474 v konečném znění
(http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0474:FIN:CS:PDF)

Interoperabilita, Výkladový slovník
(http://slovnik.czin.eu/vyznam/?slovo=interoperabilita)

Datum: 25.7.2011