Aby nám neujel vlak, je dobré vědět, o kterém vlaku mluvíme

Chtěla bych pouze fakticky zareagovat na článek v minulém vydání Týdeníku Kroměřížska ze dne 28. listopadu 2011 názvem Ujede nám vlak, varuje náměstek hejtmana. Ve článku zmíněná tzv. Bílá kniha o dopravě rozhodně není dokumentem, který by určoval, které konkrétní dopravní stavby budou či nebudou zařazeny mezi evropske priority. Pan náměstek hejtmana Lukáš nebo autor článku, což z textu není zcela jasné, měl na mysli zřejmě revizi naŕízení o transevropských dopravních sítích tzv. TEN-T.
Tato revize, zejména obecné požadavky a parametry prioritních projektů, je diskutována se členskými státy i regiony zhruba od roku 2008. Je důleźité zmínit i to, źe jednoznačnost priorit a jejich dlouhodobé aktivní prosazování, chcete-li lobbying, na celostátní úrovni je hlavní podmínkou úspěchu. Stejně tak je nutné připomenout i to, źe finanční podpora tzv. Tranevropských dopravních sítí TEN-T není jedinou moźností financování dopravních projektů a ani ne nutně tou nejvýhodnější. I o tom musí existovat dohoda zejména na národní úrovni. Česká republika se musí zejména sjednotit na vlastních prioritách a ty dát do souladu s prioritami a pravidly EU. To je realita, se kterou se u nás musíme naučit dlouhodobě pracovat a v tomto smyslu i umět své záměry v regionálním a hlavně evropském kontextu aktivně vysvětlovat. Porcování medvěda na této úrovni prostě nefunguje, regionů s vlastními prioritami z 27 členských států je příliš mnoho. Zařazení komunikace R49 do systému globální sítě TEN-T, tedy tzv. comprehensive network není neúspěchem, budou-li existovat, jak naznačuje ministerstvo dopravy, možnosti jejího financování v rámci Fondu soudržnosti. Sem musí směrovat v první řadě úsilí Zlínského kraje a jsem ráda, že v tomto směru panuje shoda napříč politickým spektrem.

Olga Sehnalová

Datum: 7.12.2011